Kategorie fotografií

Všechny kategorie
Celkem fotek: 1649 (nové 0)

Úlovky
Celkem fotek: 347 (nové 0)

Úlovky (zahraničí)
Celkem fotek: 0 (nové 0)

Trofeje
Celkem fotek: 44 (nové 0)

Odhad věku zvěře
Celkem fotek: 1 (nové 0)

Shozy
Celkem fotek: 24 (nové 0)

Choroby zvěře
Celkem fotek: 0 (nové 0)

Lidé a zbraně
Celkem fotek: 99 (nové 0)

Lovecký pes
Celkem fotek: 85 (nové 0)

Myslivecký interiér
Celkem fotek: 4 (nové 0)

Myslivecké umění
Celkem fotek: 38 (nové 0)

Myslivecké stavby
Celkem fotek: 72 (nové 0)

Práce v honitbě
Celkem fotek: 9 (nové 0)

Historie myslivosti
Celkem fotek: 3 (nové 0)

Lovecké výstavy a akce
Celkem fotek: 84 (nové 0)

Pozorovací kamera (fotopast)
Celkem fotek: 70 (nové 0)

Ptactvo a sokolnictví
Celkem fotek: 82 (nové 0)

Zvěř v zajetí
Celkem fotek: 69 (nové 0)

Zvěř v přírodě
Celkem fotek: 318 (nové 0)

Hmyz v přírodě
Celkem fotek: 10 (nové 0)

Obojživelníci a plazi
Celkem fotek: 7 (nové 0)

Květiny a houby
Celkem fotek: 14 (nové 0)

Příroda a krajina
Celkem fotek: 180 (nové 0)

Ostatní
Celkem fotek: 74 (nové 0)

Úhyny
Celkem fotek: 15 (nové 0)

Počasí

Navigace: Články » Článek

Liška obecná

Datum přidání: 10.4.2013

Měli bychom si zde představit i živočišné druhy, které jsou v naší přírodě. Jako první jsem tedy zvolil lišku obecnou.

Liška obecná (Vulpes vulpes) je nejrozšířenějším divoce žijícím zástupcem šelem. Oblast jejího přirozeného výskytu zahrnuje Eurasii, Severní Ameriku a severní Afriku. Jako extrémně nebezpečný invazní druh je vedena v Austrálii, kam byla zavlečena v 19. století, a na ostrově Vancouver.

Liška je nejrozšířenější středně velkou šelmou České republiky a vlastně i celé severní polokoule. Je lovena pro kožešinu, případně jako sport (obzvláště ve Velké Británii a jí kulturně ovlivněných zemích), na kožešinu se i chová. Lišky mohou být přenašeči různých nemocí, zejména pak zvláště nebezpečné vztekliny. Kromě toho se mohou někteří jedinci (zejména v období, kdy krmí mláďata) specializovat na vykrádání kurníků či králíkáren. Liška je oblíbenou postavou různých bajek a bájí, kde často vystupuje v roli chytrých a lstivých vítězících nad hloupějšími siláky. Ve zvířecí symbolice evropských národů ztělesňuje lstivost a vychytralost, jedná se ale o antropomorfismus (polidšťování).

Popis
Liška je relativně štíhlá psovitá šelma s poměrně dlouhýma špičatýma ušima a dlouhým huňatým ocasem. Stavbou těla a lebky se liška jen málo liší od slabšího psa. Tělo je 100 až 140 cm dlouhé včetně oháňky a v kohoutku 30 až 40 cm vysoké. Oháňka měří 35 až 45 cm. Tělesná váha značně kolísá, udává se rozpětí 4 až 10 kg, výjimečně může přesáhnout i 12 kg. Pohlavní dimorfismus (rozdíl mezi jedinci založený na základě pohlaví) je nevýrazný.

Nejobvyklejší barevná kombinace je rezavá srst na většině těla, dolní část obličeje, břicho a konec ocasu žlutobílé, nohy a uši na konci černé. Kromě této barevné kombinace se v přírodě běžně vyskytují ještě dvě další, tzv. stříbrná a černá. U domestikovaných forem se vyskytují i další zabarvení. Zejména u rezavé formy existuje široká škála odstínů barev a diferencí ve velikosti různě barevných ploch, takže lze říci, že stejně zbarvené lišky prakticky neexistují. Trvalý chrup má 42 zubů podle vzorce 316/317. Mléčný chrup má pouze 28 zubů.

Chování (Etologie), rozmnožování a potrava
Hárání (kaňkování) přichází zpravidla v lednu a v únoru. V té době se o jednu lišku uchází několik samců a toto soupeření bývá doprovázeno zápasy. Vlastní páření se odbývá většinou uvnitř nory většinou v lese, málokdy na otevřené ploše nebo v polích. Liška si noru buďto vyhrabe nebo osidlí noru po jiné zvěři. Jedna má několik nor: jednu hlavní, kde jsou i mláďata, ostatní jsou rezervní pro případ nebezpečí, aby měla kam mláďata přenést.

V době kaňkování se lišky ozývají protáhlým chraptivým štěkotem. Názor na dobu březosti není jednotný. Udává se, že probíhá v rozmezí 50 až 56 dnů. Mláďata se rodí slepá a pokrytá vlnitou šedočernou srstí. Průměrný počet je 4 na vrh, byly ale zaznamenány případy až třinácti. Mláďata poprvé otevřou oči za 2 týdny a zhruba první tři týdny jsou závislá na matčině mléce. Masitou potravu začínají přijímat, když se jim zpevní chrup a čelisti.

Matka obstarává mláďatům masitou potravu zhruba podobnou, jako je ta, kterou konzumuje sama. Najdeme v ní různá mláďata zajíců, srnek či další zvěře nebo i nějakou uloupenou drůbež. Hlavní podíl ale tvoří většinou myši a hraboši. V chudších časech se může liška živit (resp. přiživovat) i brouky, žížalami a měkkýši. Potravu si občas zpestřuje a doplňuje různými plody. Není striktní lovec, vezme zavděk i zdechlinou. Svůj revír v okruhu 6-8 km si vyznačuje vizitkami, což je trus poznamenaný pachem žláz.

Zhruba po měsíci vycházejí liščata před noru a hrají si tam. K výměně chrupu dochází asi ve 4. měsíci věku. I tehdy zůstávají ještě společně s matkou a přespávají většinou v rodinné noře. Dojde-li stará liška k názoru, že nora byla odhalena (např. člověkem), přenese nebo dovede mláďata do jiné nory. Je pochopitelné, že se v její potravě vyskytuje také užitková zvěř, ale po většinu roku nikoliv v takovém množství, aby tato složka potravy převažovala nad ostatními.

Liška se dokáže pohybovat rychlostí 40 km/h, tedy asi jako pes.

Liška a nemoci
Lišky trpí prašivinou a též i vzteklinou; ty mohou přenést i na hospodářská zvířata a domácí mazlíčky. Vzhledem k nebezpečnosti druhé nemoci se pro její potlačení ve většině civilizovaných zemí praktikuje program očkování skrze imunizační návnadu.

Liška a lidé
Liška získala pověst chytrého, někdy i vychytralého zvířete a takto také vystupuje v mnoha literárních dílech, zajímavé je, že se tak děje v mnoha kulturách.
V eskymáckých mýtech vystupuje hned v mýtu o stvoření světa, kde chce ponechat vládu tmy, v tom jí zabrání zajíc, někdy havran.
Pravděpodobně nejstarším literárním dílem, kde vystupuje liška, je sumerský mýtus Enki a Ninchursanga. Již v tomto mýtu je liška považována za chytrou, proto je požádána bohem Enlilem, aby našla a přivedla uraženou bohyni Ninchursangu, což liška provede.
V Řecku se v literatuře liška objevuje např. v Ezopových bajkách hned několikrát, ačkoliv zde není vždy ten, kdo někoho přechytračí, ale někdy je i ona přechytračena.
Liščí moudrost naznačuje i latinské přísloví „Vulpes non iterum capitur laqueo“, které se překládá jako „Liška se nedá chytit dvakrát“.

Ve středověku byla liška poměrně populární zvíře, o čemž svědčí i fakt, že pronikla do heraldiky, na štítu měli lišku např. vladykové z Úloha. Mezi nejpopulárnější díla středověké literatury patří také starofrancouzský satirický Roman de Renard, neboli Román o lišákovi, na jehož motivy napsal později J. W. Goethe zenámou poemu Ferina lišák. Popularitu lišky dokazuje i fakt, že se stala jedním z atributů svatého Bonifáce.

Ve snáři lze najít hned několik lišek a vysvětlení, co to znamená, častá jsou vysvětlení, která nějak souvisí se sexualitou.

V čínské, japonské, vietnamské a korejské mytologii se objevuje liška jako démonická bytost, která na sebe může brát lidskou podobu, nejčastěji krásné mladé dívky. Tato bytost se čínsky nazývá hu li, japonsky kitsune. Největší moc má mít liška s devíti ocasy, což byla podle legendy Feng šen jan ji pravá podoba poslední královny čínské dynastie Šang. V šintoismu je liška průvodkyní a atributem kami plodnosti Inari.

V novověku liška vystupuje v mnoha pohádkách (např. O chytré kmotře lišce, O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce, atp. ), zároveň se dostala do znaků a log firem a nakonec i do názvů vojenských operací a přezdívek vojenských velitelů.

Přezdívka odkazující na lišku u válečných velitelů je nejčastěji přidělována zkušeným válečníkům, kteří dovedně využívají lsti a kladení různých pastí k poražení silnějšího protivníka. Příkladem může být maršál Rommel, známý jako Liška pouště.

Myslivost
Liška obecná je podle myslivců přemnoženou zvěří a je povolen její celoroční odstřel. Odborníci argumentující jejím přemnožením uvádí, že únosný stav je jedna liška na 500 ha, stavy jsou často dvacetinásobně vyšší, a tím je zvýšeno riziko přenosu vztekliny, prašiviny a některých parazitárních onemocnění na jiná zvířata nebo člověka. Faktem ovšem je, že od doby zavedení orální vakcinace byla u lišek vzteklina zaznamenána naposledy v roce 2002, a i řadu let předtím se jednalo spíše o ojedinělé případy.

Myslivci mohou využit více způsobů lovu, a to:

- norování - za pomoci loveckého psa (tzv. norníka) je liška vytlačena z nory, liščata pes vynese po odstřelu lišky
- hon - při honu na drobnou zvěř je možno lišku odstřelit
- čekaná - pomocí stop lze najít místo kde se zdržuje nebo její noru, a na těchto místech se pak čeká, až se liška objeví, popř. se pokládají návnady - tzv. újedě, tedy kusy masa sloužící jako návnada (zakázáno veterinárním zákonem)
- šoulačka - pomocí stop, nebo loveckého psa, který může lišku vystopovat, pak může dojít k odstřelu
- vábení - pomocí vábniček (např. zaječího vřeštidla nebo myškovačky) lze přivábit lišku z velké vzdálenosti

Zdroj: wikipedia.org



Komentáře:
 0


Kategorie videí

Všechny kategorie
Celkem videí: 1495 (nové 0)

Lovecká videa
Celkem videí: 1301 (nové 0)

Srnčí zvěř
Celkem videí: 23 (nové 0)

Jelení zvěř
Celkem videí: 21 (nové 0)

Černá zvěř
Celkem videí: 38 (nové 0)

Dančí zvěř
Celkem videí: 4 (nové 0)

Mufloní zvěř
Celkem videí: 3 (nové 0)

Škodná
Celkem videí: 14 (nové 0)

Pozorovací kamera
Celkem videí: 14 (nové 0)

Lovecký pes
Celkem videí: 6 (nové 0)

Instruktážní videa
Celkem videí: 14 (nové 0)

Ostatní videa
Celkem videí: 57 (nové 0)

Statistika

Uživatelů celkem: 514
Počet fotek celkem: 1649
Počet videí celkem: 1495
Počet článků celkem: 93
Počet inzerátů celkem: 0

Nové fotky dnes: 0
Nové video dnes: 0
Nové články dnes: 0
Nové inzeráty dnes: 0

Počítadlo přístupů

Partneři

Fáze měsíce


Nové inzeráty







imyslivost.cz 2011-2019 - Všechna práva vyhrazena. Je zakázáno šíření materiálu bez souhlasu majitele.

Kód: Záškodný Marek  |  Webdesign: Pierre Borodin